Svatba v Káni

Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka;na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno." Ježíš jí řekl: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina." Matka řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí." Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: "Naplňte ty nádoby vodou!" I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: "Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!" Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno - nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli - zavolal si ženicha a řekl mu: "Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli." Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili. Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní. Jn 2,1-12

Slyšeli jsme příběh z Janova evangelia a já Vám odhalím, že je to první příběh ze sedmi, které nás teď budou o prázdninách provázet. Evangelista Jan má ve znamení orla, jako by to znamení nám chtělo napovědět, že Jan se na Ježíšův život dívá z nadhledu. Janovo evangelium je velmi hutné a výstižné. Všechny příběhy mají své místo a promyšlený význam. Jan zmiňuje pouze 7 Ježíšových zázraků a nazývá je znameními. Díky těmto znamením se můžeme hlouběji ponořit a uvěřit v to, kdo Ježíš je, co nám nabízí. První Janovo znamení, které Ježíš udělal, se odehrálo v Káni galilejské a bylo to na svatbě.

Schválně se přihlaste, kdo jste byl tento rok už na svatbě? Jaké to bylo? Radostné, dojemné, hodně jste jedli a taky hodně pili? Jendou za čas je krásné být u toho. Svatba je místem radosti. A i na takové místo Ježíš se svými učedníky zavítal. Ježíš je tam, kde je život, kde zažíváme dotyk lásky, kde objevujeme, co je život. Téměř pravidelně mě několikrát do roka osloví snoubenci, kteří většinou nepatří do žádné církve, často svoji víru v Boha ani moc neumí pojmenovat nebo nějak uchopit, ale přesto velmi touží, pro své manželství udělat něco víc. Dobře se na manželství připravit a ke svému slibu přizvat taky Boha. Vážím si těchto lidí i jejich odvahy. Tito lidé nám vlastně ukazují, že Boha a Boží dotek nemusíme nacházet jen, když je nám úzko, když jsme nemocní nebo na dně. Boha můžeme nacházet naopak i v okamžicích radosti a vděčnosti, kdy si uvědomujeme, že i v těch nejkrásnějších a nejradostnějších okamžicích, se nás dotýká Bůh.

To jak slavíme svatbu dnes, je ale jen slabý odvar toho, jak se svatby slavily dříve nebo jak se svatby slaví na Východě i dnes. Taková svatba trvala třeba i 7 dnů. Zváni nebyli jen ti, kteří měli to štěstí a na zadní straně svatební pozvánky si mohli přečíst větu, jste zváni ke svatebnímu stolu. Zváni byli úplně všichni, byla to událost nejen pro rodinu a přátele, ale i pro sousedy a vzdálenou sestřenici i vzdáleného strýčka. Na svatbě to prostě žilo. Můj učitel Petr Pokorný popisoval, že takovou svatbu v Izraeli zažil, a že vůbec nevadilo, že ženicha a nevěstu ani neznali, přesto byli vítáni. Lidi proudili tam a sem. Kdo byl unavený, tak si šel schrupnout domů, aby měl sílu na další slavení. Asi bychom se měli ještě teprve učit, jak se pořádně slaví.

Není proto divu, že při tak mohutném slavení, něco může chybět. A tady hned vstoupím do děje našeho příběhu. První kdo si všiml, že něco chybí, byla Ježíšova matka. Všimněme si, jak Marie jedná. Nejde ani za ženichem a ni za nevěstou, ani za správcem hostiny, jde rovnou za Ježíšem. Nechce ostatní vystavit trapasu. Jde za tím, od koho očekává pomoc. To je velmi moudré! Jdeme i my jako za svoji první pomocí za Ježíšem, anebo to vezmeme oklikou a za Ježíšem dojdeme, až když jsme v koncích?

Ježíšova odpověď nás překvapí. Marii nepochválí, za její všímavost. Spíš to zní jako výtka nebo neporozumění. V překladu to zní: Co je mně a tobě, ženo? Ještě nepřišla má hodina? Jako by Marii říkal: Co je nám do toho? Ještě to nenastalo! Takových trapasů ještě bude.

V tomhle rozhovoru si můžeme názorně uvědomit, jak to Pán Bůh s námi má těžké. On nám nabízí život v plnosti a my si trváme na svých konkrétních plánech. Možná to taky znáte, že Boha prostě prosíme za konkrétní věci, aby nám vyšly naše plány. Pane Bože, prosím o to, abych udělal zkoušku! Pane, prosím o uzdravení. Pane, kéž by vyšlo počasí, ať se nám náš výlet podaří! A Bůh nám přitom nabízí mnohem, mnohem víc. Neříkám tím, že je to špatně se takhle modlit, ale jenom takhle to nestačí. My vidíme jednotlivosti, ale Bůh celek našeho života. My se modlíme za konkrétní věci a vlastně chceme mít své životy ve svých rukou, ale Ježíš, Bůh nám nabízí, že se mu můžeme odevzdat cele. My žádáme dolít víno, Ježíš ale nabízí utišení každé žízně. My prosíme, ať dobře dojedeme do cíle, Ježíš nám ale nabízí, že volant našeho života převezme on. On se pro nás stane cestou. Nevyužívejme Boha jen jako prostředek k dosažení našich cílů a plánů, dejme Bohu víc z našich životů, věřme, že se to vyplatí!

A tak Marie prosí o víno a Ježíš i přes neporozumění, pomáhá. Marie se zachovala opět velmi moudře, a i když netušila, co její syn udělá. Věřila mu, svůj problém odevzdala do správných rukou. Říká služebníkům, ať udělají to, co jim Ježíš řekne. A Ježíš řekl: Naplňte těch šest kamenných nádob, co jsou na očišťování. Trochu vás uvedu do reality: Byly to veliké nádoby, ve kterých židé prováděli své očišťovací rituály. Jednou za týden symbolicky a vlastně i prakticky ze sebe smývali svoji špínu, zevnitř i z venku. Každá nádoba byla skutečně veliká, okolo jednoho hektolitru (100 l). Naplnit takovou nádobu nebylo jen tak. Každý kýbl se musel donést ze studny, která byla většinou za městem. Tady si můžeme uvědomit, že i zázrak nebo jak popisuje Jan znamení, není bez práce. Je to píle služebníků, důvěra Marie a nakonec taky zásah Ježíše.

Říkám si, že je to taky dobrý příklad k učení se pokory. Věřím tomu, že zázraky se dějí, ale stojí nás to někdy hodně modliteb, hodně práce, hodně věděr, které za nás nikdo neodnosí.

A nakonec přichází správce, aby vše dobře ochutnal a taky pochválil. Zavolá si ženich a chválí ho, jak je skvělý. Většina to dělá tak, že na začátek, kdy mají hosté ještě bystré smysly, dá víno nejlepší, a pak už se může klidně slevovat. Ale on, dal to nejlepší nakonec. Žádné stolní, ale pěkně výběr z hroznů a možná i s přívlastkem. Nejlepší nakonec! A věřte, že je to pro nás obrovská naděje, máme se na co těšit! Ježíš nedává žádné stolní, on nikoho nechce oklamat, dává jen to nejlepší, dává ho všem, dává s péčí a láskou, dává sám sebe! V dnešním příběhu poznáváme Ježíše, jako Pána, který s námi i v naší radosti, který se stává zdrojem naší radosti.

Pane Ježíši, děkujeme, že se těšíme a můžeme těšit na víno výborné od Tebe. Děkujeme, že dáváš všem bez rozdílu. Děkujeme za Tvůj dar největší, děkujeme za Tebe!