Nasycení 5000
Sem vložte podnadpis

  • Potom odešel Ježíš na druhý břeh Tiberiadského jezera v Galileji. Šel za ním velký zástup, poněvadž viděli znamení, která činil na nemocných. Ježíš vystoupil na horu a tam se posadil se svými učedníky. Byly blízko židovské svátky velikonoční. Když se Ježíš rozhlédl a viděl, že k němu přichází četný zástup, řekl Filipovi: "Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli?" To však řekl, aby ho zkoušel; sám totiž věděl, co chce učinit. Filip mu odpověděl: "Ani za dvě stě denárů chleba nepostačí, aby se na každého aspoň něco dostalo." Řekne mu jeden z jeho učedníků, Ondřej, bratr Šimona Petra: "Je tu jeden chlapec, který má pět ječných chlebů a dvě ryby; ale co je to pro tolik lidí!" Ježíš řekl: "Ať se všichni posadí!" Na tom místě bylo mnoho trávy. Posadili se tedy, mužů bylo asi pět tisíc. Pak vzal Ježíš chleby, vzdal díky a rozdílel sedícím; stejně i ryby, kolik kdo chtěl. Když se nasytili, řekl svým učedníkům: "Seberte zbylé nalámané chleby, aby nic nepřišlo nazmar!" Sebrali je tedy a naplnili dvanáct košů nalámanými díly, které z těch pěti ječných chlebů po jídle zbyly. Když lidé viděli znamení, které Ježíš učinil, říkali: "Opravdu je to ten Prorok, který má přijít na svět!" Když Ježíš poznal, že chtějí přijít a zmocnit se ho, aby ho provolali králem, odešel opět na horu, zcela sám. Jn 6,1-15

Naše rodina má velmi ráda pikniky, dokonce naše Johanka dostala piknikový set, který teď celé prázdniny bereme sebou, protože co kdyby náhodou nás napadlo udělat piknik. K uspořádání pikniku je zapotřebí hned několik věcí. Nejprve místo, někam se musí dojít, vyrazit, kousek popojít, dělat doma piknik je nuda. Dále zcela nezbytné je dobré jídlo a taky pití. A co ještě nesmí chybět? Dobrá společnost, kamarádi, rodina, někdo s kým chceme být u jednoho stolu nebo na pikniku na jedné dece. Dnešní příběh mi takový velikánský piknik připomíná. A tak pojďme se společně na takový biblický piknik pozvat a nechat se občerstvit tím, co nám nabízí sám Ježíš.

Jak to celé začíná? Ježíš odchází, ale zástup jakoby se nechtěl vzdát jeho přítomnosti a blízkosti a prostě ho následují, jdou za ním. To je teď hlavní, následovat Ježíše, být tam, kde je můj Pán. Byli užaslí jeho slovy i jeho činy, uzdravoval nemocné. Jenže nějak jim nedošlo, že jsou daleko od města, že bude večer, a že si ani nemají kde nakoupit něco na jídlo. O to víc nás to udiví, když si představíme, že Ježíše následovaly celé rodiny, muži, ženy, děti. A Ježíš na ně pohlédne a je mu jich líto, vždyť musí mít hlad. A tak se ptá Filipa, možná ho tak zkouší: Kde nakoupíme chleba, aby se všichni najedli? A Filip si to rychle srovná v hlavě, přehlédne to množství lidí a vyčíslí to na 200 denárů, tolik by stál chleba pro všechny. Pro představu je to asi roční plat dělníka. Vau, to už je pořádná suma. Co s tím? Přichází další nápad, který se možná zdá úplně mimo, ale právě ten uspěl. Ondřej nastrčí chlapce, který má 5 ječných chlebů a dvě ryby. To je tak akorát večeře pro Ježíše a jeho učedníky, z toho se dá dobře najíst.

Jenomže tam bylo 5000 a výslovně se říká mužů. Muž je brán jako hlava rodiny, ale k němu ještě patří jeho žena a děti, proto vůbec nemusím přehánět, když navrhnu, že tam mohlo být tak 20 000 všech lidí. Takže když to dobře spočítáme, tak to máme 1 chleba na 1000 rodin. Pak lépe chápeme, proč je tenhle skutek brán jako další znamení, proč je pokládán za zázračný. Nasytit takové množství lidí je vskutku mnoho mnoho starání a práce.

Ježíš ale všechny žádá, aby se posadili. Možná nám to připadne až málo. U ostatních zázraků Ježíš pokaždé vyžadoval aktivní spoluúčast. Na svatbě v Káni, služebníci musí natahat vodu do 6 kamenných nádob. Spousta práce. Když uzdravoval slepce od narození, tak ten slepý muž musel s blátíčkem na očích doklopýtat až k rybníku Siloe, aby opět viděl. A tady, zástup, muži, ženy, děti si mají jenom sednout. Ale není to jenom. Někdy je to vlastně těžké nechat se jen obdarovat, přijmout jen to, že sedím, nastavím ruce a přijmu to, co přichází.

A učedníci? Pro ně je to opět velká životní škola, pozorovat svého Pána a učitele při akci. Nevíme si rady, jsme v těžké nebo neřešitelné situaci? Začněme s tím, s čím se začít dá. Začněme sami u sebe, s tím, co máme. Nekoukejme na to, kdo co má lepšího, ale upřímně si vyložme, jak jsme na tom my. A věřte, že i za to buďme vděční a i za to děkujme! Pokaždé mě velmi mile překvapí, když se potkám se svědectvím lidí, kteří vděčně přijímají každý den jako zázrak a každou maličkost jako dar od Boha. Znám jednu ženu, dvojnásobnou vdovu, která je nemocná a žije velmi skromně, protože téměř celý důchod musí dát na léky a pronájem. Ale každá návštěva této ženy je pro mě škola, jak pokorně, s jakou vděčností i neskrývanou radostí ta žena za všechno děkuje. A jak i z toho svého mála štědře dává ostatním.

A to udělal i Ježíš. Vzal chleba a vzdal díky. Asi vám to něco připomíná a ono to má připomínat, situaci při poslední večeři, chvíli kdy i my se můžeme scházet u VP. Ježíš ukazuje svým učedníkům, že se není čeho bát. Máte strach, že máme málo, a podívejte, i s tím málem se ještě můžeme rozdělit! Co takhle přibrat k našemu stolu celý ten dav. Jde o sdílení. Když dáváme, tak pokaždé víc získáváme, než ztratíme. Nevím, jak to, že to tak funguje, vymyká se to logice, ale v životě se mi tahle podivuhodná Boží logika už mnohokrát ukázala a osvědčila. Jen překonat strach, že budu mít málo, že na mě nevystačí a dívat se kolem sebe. To je moc těžké.

Dobře to jde poznat u dětí, když se mají rozdělit. Vlastně jsou schopné se dělit až v okamžiku, kdy jsou samy nasycené nebo namlsané, pak pro ně není tak těžké podělit se i s kamarádem. A my dospělí, i když se nemusíme už dělit o bonbony, tak ten princip je stejný, stejně je to pro nás těžké. Ježíš nám ale dává nový pohled na věc, ukazuje nám, jak moc od něj dostáváme, jak moc jsme díky němu bohatí, jak moc toho díky němu máme. Takže se nemusíme bát, že nám pochybí. Jen zariskovat ten okamžik, že prostě něco dáme, že se něčeho vzdáme.

Všichni se najedli a dokonce ještě zbylo 12 plných košů. 12 je symbolické číslo, 12 bylo apoštolů, 12 bylo izraelských kmenů. Je dost i pro ty, kdo nepřišli, je hojnost i pro ty kdo teprve na hodování s Ježíšem dorazí. Nikdo se nemusí bát, že na něj nezbude. Ale začít se dělit musí každý sám.

A na závěr bych ještě zmínila místo toho velikého pikniku. Bylo to na zelené trávě. Pro nás to není tak neobvyklé, i když s těmi suchy tomu líp rozumíme. V Izraeli je zelená tráva vzácností, trvá jen chvíli, jen na jaře se zazelená, pak se promění ve vyprahlou a suchou půdu. Proto piknik na zelené trávě je prostě skvělý. Jako by ta zelená tráva dobře doplnila celý obraz velkého Božího pikniku. Jako by chtěla doplnit náš žalm, který jsme slyšeli na začátku bohoslužeb. Hospodin je náš pastýř, Ježíš je náš pastýř, s ním nebudeme mít nedostatek, dopřává nám travnaté a zelené louky. Na nás je, abychom se usadili a nechali se obdarovat, tak abychom mohli sami štědře dávat dál!

Ježíši, náš Pane a učiteli, chceme se učit od tebe, chceme se učit umět rozdělit, chceme se učit být štědří i vděční zároveň. Toužíme po tom se nechat tebou obdarovat, tak abychom i my mohli dávat štědře ostatním. Tak nám s tím prosím pomoz! Amen