Vlaštovka naděje 1

Milí přátelé, opět se nemůže scházet, tak jak bychom si přáli. Jsem i s celou rodinou v domácí karanténě, a tak bych Vás ráda pozdravila a byla s Vámi ve spojení aspoň touto cestou.

Přiznám se, že jsem dlouho poslední dobou bojovala se strachem a proti strachu. Jak se nebát? Jak se ke všem těm rychlým změnám postavit čelem? A pak nás covid dostihl, mě, mého muže i děti. A já jsem si uvědomila, že je se čeho bát, obzvlášť i po svědectvích, která jsem slyšela jako nemocniční kaplanka od zdravotníků z první linie. Je se čeho bát a je se na co hněvat. Jsou to přirozené emoce, které nás mají chránit a vyburcovat, ale není dobré zůstávat jen v nich. Je na nás, co s tím strachem uděláme, a jak se k zlobě postavíme. Mám radu, která pomáhá mě, tak snad by v této době mohla pomoci i vám. To všechno ve mně, s čím si nevím rady, co je plné strachu a hněvu, odevzdávám Bohu. Věřím totiž, že Bůh si dokáže použít a proměnit i naše slabosti. Dokáže proměnit i to, co nás tíží, dokáže to prohřát, prozářit svojí blízkostí a láskou.

A tak stejně jako apoštol Pavel i já bych Vám ráda v týdnech, kdy se nebude možné scházet, posílala dopisy, takové epištoly, nazvala jsem je vlaštovky naděje, abychom nezapomínali, že nejsme sami, máme jeden druhého, máme naději, že svět je, byl a bude v dobrých a milujících Božích rukách za všech okolností. Apoštol Pavel nás učí, jak na sebe myslet a jak spolu mluvit, i když spolu nejsme. Píše dopisy, a tak vznikly dopisy neboli epištoly pro Římany, pro Korinťany, pro Soluňany nebo pro konkrétní lidi dopis Timoteovi a Titovi. Jen si představte, že takhle dostanete dopis i Vy, že to co Pavel píše, je i pro nás. Třeba dopis Petrovi, nebo Laďovi, Jaroslavovi, nebo Haně či Elišce, Lence, Kateřině a Ivě! Ano, i takhle promlouvá Bůh, skrze konkrétní lidi. Z toho mi plyne ponaučení, pišme dopisy, nosme druhé lidi v modlitbách a berme si příklad z apoštola Pavla.

Ve svém dopise Filipským 4,11-13 píše:

Ne že bych si naříkal na nedostatek; naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzi, dovedu mít hojnost. Ve všem a do všeho jsem zasvěcen: být syt i hladov, mít nadbytek i nedostatek. Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.

Asi vás taky napadají myšlenky, už aby to bylo za námi, už aby byl život zase s těch svých normálních kolejích, už aby byly Vánoce, nebo už aby bylo jaro. Potřebujeme tu blbou dobu nějak přečkat, přetrpět. Jenže Pavel nám odhaluje něco víc, a Pavel ví, o čem mluví, z dobrého a pohodlného řemesla a života se rozhodl stát Ježíšovým učedníkem, a díky tomu ho potkalo mnoho trápení, hladovění, vězení. Pavlova slova nejsou prázdné řeči, on ví, o čem mluví. A díky tomu nám ukazuje, že život může být naplněný a dobrý, a že závisí na ještě něčem víc, než na tom, zda zrovna máme hojnost nebo nedostatek. Dokážeme to i my, přijímat život takový jaký je a radovat se z něj, za všech okolností, i v hojnosti i v nedostatku? Ale pozor, Pavel nemluví o tom, že bychom se měli stát tvrďáky, kteří všechno překonají. To není to, co nás má inspirovat. Na mnoha jiných místech Pavel přiznává a otevřeně mluví o své křehkosti.

Ano i my jsme křehcí, naše životy, naše zdraví, naše psychika je křehká, za to se nemusíme stydět, patří to k našemu lidství. A i přes naši křehkost můžeme být silní, ale ne z vlastních sil, ale díky Bohu. Když budeme hledat zdroj, pramen, sílu z Boží blízkosti, pak snad jako Pavel klidně vyznáme: Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.

Moc bych nám přála, abychom se právě teď a tady, ne až potom, až na to bude příhodná doba, ale teď nechávali Bohem občerstvovat, dodávat sílu, nechali se inspirovat biblickou moudrostí, udělali si čas na modlitbu a s Bohem si to pěkně vyříkali, udělali si čas na procházku v přírodě, napsali dopis nebo mail, který už dlouho odkládáme. Vždyť všechno mohu v tom, který mi dává sílu!

Laskavý Bože, buď nám nablízku tady a teď. Buď nám nablízku v našem strachu, buď nablízku všem, kteří těžko snáší nejistotu a svoji křehkost. Provázej sestry a lékaře, kteří pracují s vypětím všech sil. Dávej nám dobré nápady, jak být oporou a pomocí ostatním. Opatruj naše milované, o které se bojíme. Prosím dávej nám naději, že můžeme žít v lásce jak v hojnosti tak i v nedostatku. Amen

A ještě několik odkazů pro radost inspiraci:

https://www.youtube.com/watch?v=Yt_6Uq-RG9g&feature=youtu.be

https://www.e-cirkev.cz/clanek/6709-Dopis-synodni-rady-sborum/index.htm

https://www.e-cirkev.cz/clanek/6618-Slovo-na-prazdniny/index.htm