Vlaštovka naděje 3

3. Vlaštovka naděje 1. 11. 2020

Milí přátelé, pro dnešní Vlaštovku naděje jsem se nechala inspirovat nápadem mého kolegy, každý den se ponoří do jednoho žalmu a hledá v něm inspiraci pro dnešní dobu. Moc se mi ten nápad líbí, tak se nechme oslovit taky! Můžete sledovat na facebooku Karla Müllera: https://www.facebook.com/karel.muller.92

DENNÍ DÁVKA ŽALMŮ: ŽALM 6

2 Nekárej mě, Hospodine, ve svém hněvu, netrestej mě ve svém rozhořčení!

3 Smiluj se nade mnou, Hospodine, chřadnu, Hospodine, uzdrav mě, mé kosti trnou děsem.

4 Má duše je tolik vyděšená, a ty, Hospodine, dokdy budeš váhat?

10 Hospodin slyší mou prosbu, moji modlitbu Hospodin přijme.

Věřím tomu, že tahle nemoc není Boží trest. Tahle nemoc nám připomněla, jak jsme křehcí a jak moc potřebujeme pomoct.

Na jaře jsme měli prostě jen štěstí a hned to někteří pyšně ukazovali jako důkaz svých schopností. Teď to štěstí nemáme a prosíme, aby to skončilo co nejdřív. Vrchol ale zatím ani nevidíme.

Bát se, zlobit se je teď naprosto normální. Je potřeba ten přetlak nějak upustit.

Bůh nás slyší.

Celý žalm najdete: https://biblenet.cz/app/b?book=Ps&no=6

Pro dnešní zamyšlení jsem vybrala text o dvou sestrách, o Marii a Martě a jejich řevnivosti. Ráda bych, aby nás ten příběh oslovil a ukázal cestu i pro naše dny, těžkosti a konflikty. Opět bych Vás chtěla ujistit o tom, že na Vás myslím a snažím se Vás nosit v modlitbách a budu moc ráda, když budeme ve spojení!

Už několik týdnů jsme všichni doma. Nebudu kecat, je to někdy šrumec a pořádný křik. Každý má svoje potřeby, nálady, každý něco chce a dát to všechno dohromady, nezraňovat se, být ohleduplný, a přitom si prosadit tu svou. No, je to prostě těžké. Mnoho rodin, mnoho partnerů teď spolu musí vyjít. A možná na jaře jsme doháněli dlouho slibované resty, abychom byli se svými nejbližšími, ale pak jsme nejspíš zjistili, že jenom spolu být nestačí, musíme udělat další krok, usilovat o to, být spolu v pokoji. Přijímat toho druhého i s jeho potřebami, i s jeho chybami i s jeho obdarováním.

A tak jsem na dnešní zamyšlení vybrala takovou rodinnou scénu, kdyby se nestal před dvěma tisíci lety, tak se klidně může stát u nás v kuchyni. Dvě sestry, dva pohledy na věc, poslechněte:

Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: "Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!" Pán jí odpověděl: "Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde." Lk 10,38-42

Marta, ta zodpovědná, hostí, obskakuje, peče placky, stará se a její sestra, ta si klidně sedne k Ježíšovým nohám, hltá každé slovo a je jí jedno, že Marta neví, co dřív. To je přece nefér! Jak sama dobře znám tu Martinu naštvanost: Já tady dřu, fakt se snažím a stejně je to k ničemu. Makám, a přesto to není dobře! A jak i dobře znám tu Martinu únavu a poznání, že pokaždé nestačí jenom naše dobrá snaha. A tak to Marta nevydrží a stěžuje si přímo u Ježíše: Ježíši Tobě nevadí, že jsem na to sama? Řekni něco Marii!

A Ježíš odpovídá, jeho slova neberu jako provokaci nebo napomenutí, ale jako pozvání. Marie si zvolila dobře. Marto, nech se i Ty nejdřív občerstvit, doplň síly a zásoby přímo u zdroje.

Kéž bychom i my došli k poznání, že pro naše životy, pro vztahy s našimi nejbližšími nemusíme být jenom tou Martou, ale i Marií. Nechme se i my sami nejdřív nakrmit, občerstvit, načerpat, nechme se překvapit samotným Bohem, co všechno nám může dát. Hledejme v sobě pokoj, který dává jen Bůh, ale který je pak pro tento svět tak důležitý. Udělejme si pro Boha čas, teď je na to dobrá doba a nebojme se jako ta Marta mu všechno říct.

Jedna žena mi řekla, že právě v téhle době, kdy mnoho věcí nemůžeme, tak poznala díky nouzi a snad i vědomí toho, co může ztratit, jak moc je vděčná, jak byla obdarována. Obě sestry patří do našeho života, obě mají své důležité místo. Někdy se stávejme Marií a někdy Martou. Jen velmi moudře rozlišujme, kdy a za jakých okolností se máme starat a makat jako Marta nebo sedět u nohou a nasávat a čerpat jako Marie.

Bože občerstvuj nás, syť nás, dávej pokoj! Dávej nám moudrost, ať rozlišíme, kdy je čas čerpat u Tvých nohou a kdy je čas starání se. Dej nám dost trpělivosti a lásky pro naše nejbližší, ukazuj nám cestu odpuštění pro naše konflikty. Překvapuj nás svým pokojem a svojí blízkostí! Amen

Všemohoucí Bože,
bojíme se toho, co neznáme. V této obtížné, zmatené a nejisté době Tě prosíme o pokoj pro celý svět.
V čase starostí o naše zdraví buď naší nadějí.
V čase mediálních zpráv, které nás někdy vedou až k panice a nahání nám strach, buď naší důvěrou.
V čase ohrožení a slabosti buď naší silou.
V čase trápení buď naší úlevou.
V čase rozdělení buď láskou, která sjednocuje.Prosíme za všechny, jejichž všední den je výrazně poznamenán pandemií. Buď blízko nemocným a umírajícím i těm, kdo se cítí osaměle a nemají nikoho na své straně. Dej jim jistotu, že přes nutná opatření jsme s nimi stále spojeni ve Tvém Duchu.Utěšuj ty, kdo po celém světě truchlí nad svými zemřelými. Daruj sílu a energii všem lékařům, záchranářům a pečujícím. Vědcům dej inspiraci a politikům moudrost a jasnost pro jejich správná rozhodnutí. Posiluj nás k solidaritě se všemi, kdo utrpěli velké materiální škody. Buď v rodinách, které v době karantény obtížně zvládají soužití. Dávej trpělivost a dobré nápady učitelům.Milosrdný Bože, slituj se nad námi a neopouštěj nás. Posiluj naši víru a obohacuj nás o nekonečnou důvěru, že ty jsi Pán nad životem a smrtí.

Amen

Daniela Hamrová, 55 let